Mikroplasty v pitné vodě: jaké filtry je skutečně odstraní?

Mikroplasty se dnes běžně nacházejí v pitné i balené vodě, jejich množství však lze vhodnou filtrací výrazně snížit. Ne všechny filtry jsou ale stejně účinné. V článku se dozvíte, které technologie skutečně fungují, jaké mají výhody a nevýhody a podle čeho vybrat filtr, který ochrání vaše zdraví, aniž by zbytečně zatěžoval rozvody.

Co jsou mikroplasty a jak se dostávají do pitné vody?

Mikroplasty jsou drobné plastové částice o velikosti od 1 μm do 5 mm. Menší částice pod 1 μm se často označují jako nanoplasty. Bohužel se dnes nacházejí už prakticky všude – v oceánech, na vrcholcích hor, v půdě, potravinách, vzduchu, pitné vodě, dokonce i přímo v lidském těle.

Do pitné vody se mikroplasty dostávají hlavně rozkladem plastového odpadu v životním prostředí, jako jsou například PET lahve nebo plastové obaly. Dále se mohou do vody dostat během praní syntetických materiálů, které uvolňují drobná vlákna. V minulosti byly dokonce běžnou složkou některých kosmetických a čisticích přípravků, jejich výroba pro tyto účely je však dnes v EU postupně omezována.

A jak je možné, že jsou mikroplasty i v kohoutkové vodě? Běžné čistírny odpadních vod dokážou zachytit větší kusy plastu, avšak obrovské množství drobných mikroplastů čističkou projde a putuje dál do řek a nádrží, které slouží jako zdroj pitné vody.

Mikroplasty jsou dnes všude

Je tedy lepší konzumace balené vody?

Ne, řešením bohužel není ani konzumace balené vody. Ta totiž obsahuje mikroplasty uvolněné z lahve, v níž je skladována, a to dokonce v mnohem vyšším množství než voda z kohoutku. Vědci z Columbia University a Rutgers University v USA provedli podrobný výzkum, ve kterém analyzovali vzorky balené vody. Zjistili, že průměrný litr balené vody obsahuje přibližně 240 tisíc částic mikroplastů a nanoplastů.

Jsou mikroplasty v pitné vodě zdraví nebezpečné?

Existuje stále více důkazů, že mikroplasty mohou představovat zdravotní riziko. Přesné dopady dlouhodobé expozice na člověka jsou však stále předmětem intenzivního výzkumu.

S jistotou však víme, že mikroplasty na sebe vážou toxické látky, jako jsou pesticidy, organické znečišťující látky a těžké kovy. Po požití mikroplastů mohou tyto látky mít negativní následky na zdraví lidí i zvířat. Mikroplasty mohou navíc buňkám způsobit oxidativní stres, což je forma buněčné toxicity, která je rizikovým faktorem vzniku některých chronických onemocnění.

Z výzkumu v Hydrologickém ústavu AV ČR, který se zaměřil na výskyt mikroplastů v různých vodárenských zdrojích a ve filtrované pitné vodě vyplynulo, že:

• Mikroplasty byly přítomny ve všech analyzovaných vzorcích, a to v koncentracích od několika desítek po několik málo tisíc na litr surové vody a v jednotkách až stovkách částic na litr upravené (pitné) vody.

• Úbytek mikroplastů mezi surovou a upravenou vodou dosahoval 70-88 %. Naprostou většinu, až 95 %, tvořily mikroplasty menší než 10 µm.

• Z materiálového složení dominovaly běžně používané plasty jako PET (polyetylentereftalát), PP (polypropylen) a PE (polyetylen), ale také acetát celulózy (CA) nebo polyvinylchlorid (PVC).

I z toho důvodu EU přijala směrnici, která vůbec poprvé zavádí rámec pro sledování mikroplastů v pitné vodě. Směrnice prozatím nestanovuje žádný závazný hygienický limit, ale vyžaduje jejich zařazení na tzv. seznam sledovaných látek.

Jaké vodní filtry mikroplasty skutečně odstraní?

Zatímco konzumace balené vody může paradoxně příjem mikroplastů zvýšit, filtrovat pitnou vodu má smysl. Jakou technologii ale zvolit? Nejvhodnější je mechanická nebo membránová filtrace, která zachytí nežádoucí částice, částečně pomůže také uhlíkový filtr. Jiné způsoby úpravy vody jsou na mikroplasty neúčinné.

Membránové filtry na vodu se liší velikostí pórů, mechanické zase jemností síta. V obou případech se tento parametr uvádí v jednotkách μm (mikrometr) a určuje, jak velké částice je vodní filtr schopen zachytit.

Ovšem pozor, pro pitnou vodu neplatí, že čím menší póry, tím kvalitnější filtrace – extrémně malé póry sice zachytí i nejmenší nanoplasty ve vodě, ale zároveň z pitné vody odstraní i životně důležité minerály. Typickým příkladem takového filtru je reverzní osmóza vody – takto upravená voda se svým složením výrazně liší od pitné a paradoxně může konzumentům způsobit zdravotní problémy.

Tabulka: Srovnání technologií filtrace pitné vody.

Které vodní filtry jsou na mikroplasty neúčinné a proč?

Kolem filtrace pitné vody koluje řada mýtů, které mnohdy šíří samotní prodejci, a proto jsme pro vás sepsali i seznam filtrů, které mikroplasty z vody neodstraní.

Pomůže na mikroplasty džbánový filtr?

Pouze omezeně. Nádobové filtry obvykle fungují na principu uhlíkové filtrace, která zachycuje rozpuštěné škodlivé látky a na mechanické znečištění má malý efekt. Existují i speciální džbánové filtry s membránou, ty však zase obvykle nemají dostatečně malé póry a nejmenší částice nezachytí. Filtrační nádoby jsou navíc často vyrobeny z plastu, a tedy mohou do vody uvolňovat další mikroplastové částice.

Filtrační konvice proto slouží primárně k odstranění chlóru a zlepšení chuti a vůně vody, nikoliv k odstranění mikroplastů.

Filtrační konvice zlepší chuť a vůni vody, s mikroplasty si ale neporadí

Odstraní var nebo UV lampa mikroplasty?

Ne. Var a UV lampa jsou metody dezinfekce vody, které odstraní škodlivé mikroorganismy, viry a bakterie. Na mechanické znečištění jsou zcela neúčinné. Naopak, vysoké teploty mohou způsobit, že se z některých plastů uvolní více škodlivých chemických látek.

Stačí aktivní uhlí?

Částečně. Vodní filtr s aktivním uhlím fyzicky zachytává mikroplasty ulpíváním na svém extrémně porézním povrchu, tedy spíše náhodně. Pro bezpečné odstranění mikroplastů je vhodné jej kombinovat s membránovou filtrací.

Jaký filtr na mikroplasty doporučujeme pro domácnost?

Pokud chcete mít jistotu čisté vody bez mikroplastů a dalšího mechanického znečištění, doporučujeme dvoustupňovou filtraci:

1. Předfiltr se sítem 20 μm až 100 μm, který je instalovaný na vstupu. Zachytí větší nečistoty a chrání tak rozvody vody i následný kohoutkový filtr. Jemnější filtr na vodu pro celý dům není vhodný, protože by mohl způsobit tlakové ztráty v rozvodech a vyžadoval by častou údržbu.

2. Kohoutkový filtr s vložkou 0,1 μm až 1 μm, který instalujete pod dřez. Tímto způsobem vyčistíte vodu určenou k pití a vaření i od těch nejmenších částic, přičemž nezatěžujete celé domovní rozvody.

Jako předfiltr se osvědčil například bezolovnatý odkalovací filtr Honeywell F76S-LF na vodu ze studny. Filtrační vložka 20 µm zachytí písek, jemné sedimenty, úlomky rzi i částice plastů. Filtr disponuje zpětným proplachem, který umožňuje rychlé a efektivní čištění síta bez nutnosti přerušit dodávku vody během údržby.

Pokud je však vaše voda výrazněji znečištěna, doporučujeme na vstupu instalovat hrubší filtr, aby se zbytečně často nezanášel a nesnižoval tlak v rozvodech. Řešením může být domovní filtrační stanice Honeywell HS10S-LF se 100 µm filtrační vložkou.

Před výběrem konkrétního filtru našim zákazníkům vždy doporučujeme nechat si udělat nezávislý laboratorní rozbor vody. Pouze tak zjistíte, s jakými druhy nečistot by si měl filtr poradit. Žádný filtr na vodu totiž není univerzální ani nejlepší a systém pro úpravu a čištění vody v domácnosti by měl být vždy navržen na míru.

Domovní filtrační stanice Honeywell

Jak domácí filtr na vodu udržovat a kdy vyměnit vložku?

Žádný filtr se neobejde bez pečlivé a pravidelné údržby. Postup se liší na základě toho, zda jde o mechanický, nebo uhlíkový filtr. Níže popisujeme obecné kroky údržby, vždy se však řiďte pokyny výrobce.

Údržba mechanického filtru na vodu krok za krokem

Mechanický filtr obsahuje síto, které zachytává pevné částice ve vodě. Tyto nečistoty se v sítu postupně hromadí. Pokud je neodstraníte, průtok se začne snižovat a postupně může dojít až k úplnému ucpání.

Interval údržby je individuální, obecně však platí, že čím jemnější filtr, tím častější údržba a čištění by mělo probíhat minimálně jednou za půl roku. Pokud však pozorujete známky zanesení, zejména snížený průtok, filtr vyčistěte ihned.

1. Uzavřete ventily před a za filtrem.

2. Opatrně vyjměte sítko z filtru a opláchněte jej pod tekoucí vodou. Nepoužívejte při tom kartáče, houby ani hadříky.

3. Sítko vraťte do filtru a otevřete ventily.

Některé mechanické filtry disponují zpětným nebo automatickým proplachem, který údržbu usnadňuje.

Údržba uhlíkového filtru krok za krokem

Uhlíková vložka má omezenou životnost zhruba 6 měsíců. Poté již není schopna zachytávat další nečistoty. Filtrační vložku vyměňujte v intervalech určených výrobcem, případně dřív, pokud pozorujete zhoršenou kvalitu vody.

Hledáte účinnou filtraci pitné vody? Obraťte se na naše odborníky, kteří vám navrhnou systém přesně na míru: poptavky@bola.cz, 311 257 435.

Často kladené otázky o mikroplastech ve vodě

Odstraní reverzní osmóza mikroplasty z vody?

Ano. Reverzní osmóza patří k nejúčinnějším technologiím pro odstranění mikroplastů i nanoplastů. Zároveň však z vody odstraňuje také většinu minerálních látek, a proto není vhodným řešením pro domácnosti.

Je kohoutková voda horší než balená, pokud jde o mikroplasty?

Ne. Podle dosavadních studií obsahuje balená voda zpravidla více mikroplastů než voda z vodovodu, protože částice se mohou uvolňovat z plastové lahve i uzávěru. Pokud je kvalita kohoutkové vody vyhovující, bývá z hlediska mikroplastů lepší volbou.

Pomůže džbánový filtr s mikroplasty?

Pouze omezeně. Běžné filtrační konvice jsou určeny především ke zlepšení chuti vody a odstranění chlóru nebo některých rozpuštěných látek. Na zachycení jemných mikroplastů a nanoplastů ve vodě nejsou obvykle dostatečně účinné.

Jak poznám, že je filtr skutečně účinný na mikroplasty?

Sledujte především typ filtrace a velikost pórů nebo jemnost filtrace uvedenou výrobcem. Pro zachycení mikroplastů jsou vhodné mechanické nebo membránové filtry s jemností přibližně 0,1 až 1 µm. Výhodou je také, pokud výrobce doloží účinnost filtru výsledky nezávislých laboratorních testů.

Musím mít na studniční vodu jiný filtr než na vodu z vodovodu?

Často ano. Studniční voda může obsahovat vyšší množství sedimentů, železa, manganu nebo mikroorganismů, proto bývá potřeba jiná kombinace filtrů než u vody z veřejného vodovodu. Vhodné řešení by mělo vždy vycházet z laboratorního rozboru konkrétního zdroje vody.