Pokračováním v prohlížení této stránky souhlasím s použitím souborů cookies (viz Podmínky používání). Souhlasím

Osobní odběr zboží: Severní 276, Jinočany - Kontakt

Máte dotaz? +420 257 310 358

Detektory kouře

Detektory kouře jsou zařízení určená k včasné detekci kouře pocházejícího nejčastěji ze začínajícího požáru. Používají se jako samostatné požární hlásiče či zapojené vzájemně dohromady. S ohledem na funkce daného detektoru může disponovat zvukovou a/nebo vizuální signalizací, která slouží k varování před nebezpečím požáru. Jiné detektory vysílají snímaná data do připojených ústředen, které je zpracují a vyhodnotí. Detektory již několik desetiletí slouží k ochraně komerčních i obytných budov, dalších objektů, majetku a v neposlední řadě i samotných osob. Díky včasnému upozornění na potenciální nebezpečí poskytují možnost uhasit požár ještě v zárodku či se dostat z objektu pryč. Detektorům kouře za svůj život vděčí již nejeden člověk. Napojené na hasičské systémy mohou rychle přivolat profesionální pomoc.

Domácnosti uvítají především možnosti autonomních detektorů s integrovanými signalizačními funkcemi, jinak nazývaných jako požární hlásiče. Komerční objekty, nemocnice, úřady a další veřejné objekty do svých prostor instalují centrální požární systémy, které jim umožňují z jedné místnosti sledovat stav v celé budovy a data hned z desítek detektorů současně.

Nejčastější rozměry detektorů se pohybují kolem d= 150 mm a výšce 25 mm. Tvarem detektory připomínají disk, ale záleží na inovaci jednotlivých výrobců.

Druhy detektorů

Detektory fungují na základě dvou principů - fyzikálního a optického. Z fyzikálního hlediska rozeznáváme detektory ionizační, z optického pak detektory fotoelektrické či častěji nazývané optické. 

Ionizační detektory detekují kouř pomocí dvou komor. Jedna komora je uzavřená a slouží jako referenční. Druhá komora je přístupná vzduchu z okolí. V obou probíhá ionizace vzduchu a následné vyhodnocení naměřeného toku elektrického proudu. Výsledky jsou neustále porovnávány mezi oběma komorami, zda nedochází k odchylkám v otevřené komoře. Pokud by do otevřené komory vstoupily kouřové částice, některé ionty se přidají k nim a přestanou vést elektrický proud. Detektor zaznamená vzniklý rozdíl v elektrickém toku a spustí poplach. Ionizace v obou komorách probíhá díky radioaktivnímu prvku Americium-241, jedná se však o tak malé množství, že vyvolává jen velmi nízkou úroveň záření mimo zařízení. Ionizační detektory tak nepředstavují významné radiologické riziko a jsou pro okolí bezpečné, pokud nedojde k násilnému vniknutí do ionizační komory alarmu. Komora sama funguje jako ionizační štít pro záření. Riziko expozice je ze strany ionizačního detektoru pracujícího klasickým způsobem mnohem menší než přirozené záření pozadí.

Optické detektory disponují zdrojem světla, který prochází vzduchem a zaznamenává jakékoli odchylky ve světelné intenzitě způsobené kouřem, prachem či jinými látkami šířícími se vzduchem. Může se jednat o infračervené, viditelné či ultrafialové světlo, zdrojem může být jak žárovka či LED dioda, tak i fotodioda (čočka s fotoelektrickým přijímačem). Do menších prostor vystačí bodový detektor, který prosvěcuje proudící vzduch ve své komoře a může tak rozpoznat kouř z blízkého ohně na základě náhole rozptýleného světla. Případně kouř po vstupu do komory rozptýlí světelný paprsek, což spustí alarm. Do větších prostor, jako jsou atria a hlediště, se lépe hodí detektory s optickými či s promítanými paprsky. Detektor vysílá paprsek infračerveného či ultrafialového světla, který je přijímám buď jím samým, nebo přijímacím reflektorem. Pokud je kvůli kouři přijímaný světelný paprsek slabší, detektor spustí alarm.

Optické detektory lze často najít v kombinované variantě se snímačem tepla. Taková varianta zajišťuje vyšší nepravděpodobnost falešného poplachu. 

Optické a ionizační detektory Regin

  • do kanálu, potrubí a ventilací
  • k ústředně i samostatné
  • LED indikace
  • servisní alarm
  • indikátor průtoku

Který typ vybrat?

Každý typ má svá pro a proti a záleží do jakého prostoru má být daný detektor umístěn. Ionizační detektory jsou citlivější na malé částice kouře rychle hořících požárů, fotoelektrické detektory na druhou stranu rychleji zaznamenají kouř z doutnajícího začínajícího ohně, což se hodí především v domácnostech, kde hrozí vznícení elektroinstalace či požár v kuchyni při pečení a vaření. Ionizační detektory umístěné v blízkosti kuchyní a garáží častěji spínají falešné poplachy, k nimž jsou obecně náchylnější. U optických detektorů je třeba dát pozor na prach a hmyz, protože hrozí ucpání proudu světla.

Podle studií provedených různými státy, reagují optické detektory na začínající požáry projevující se postupným doutnáním bržtěji než ionizační. Jedná se o rozdíl v řádech  desítek minut, což umožňuje včasnou evakuaci a přivolání hasičské pomoci.

V případě požárů s rychlým nástupem a neviditelnými částečkami kouře jsou lepší variantou ionizační detektory kouře. Rovněž se více hodí na detekci tmavého až černého kouře, zatímco optické lépe rozpoznávají bílý až šedý kouř. Za ideální volbu by se tedy dala považovat kombinace obou typů detektorů, nebo kombinace optického detektoru se snímačem tepla.

Novinky na trhu detektorů kouře

Na trhu v poslední době přibývá počet aspiračních detektorů kouře (ASD), využitelných v komplexních protipožárních systémech velkých budov. Jedná se o pokročilou a vysoce citlivou technologii, která nasává v každé místnosti vzduch díky malým hadičkám. Následně je vzduch analyzován a hodnocen na základě zjištěných dat ze všech místností. Pokud je v nějaké místnosti zjištěna přítomnost kouřových částic, je spuštěn alarm. Vhodné jsou aspirační detektory především v místech se zvýšeným prouděním vzduchu, kvůli kterému by optické a ionizační detektory nemuseli zjistit kouř v raných počátcích. Dále se hodí do místností s vyšším potenciálním rizikem vznícení, jako jsou počítačové místnosti.

Autonomní detektory a poplašné systémy

Detektory mohou sloužit jako samostatné požární hlásiče, nebo být zapojeny dohromady v protipožárním systému. 

V domácnostech se nejčastěji využívají samostatné detektory, které zároveň slouží jako požární hlásiče a vydávají hlasitý zvukový signál. Některé mohou být vzájemně propojeny, aby detektor, který rozpozná hrozící nebezpečí v jedné místnosti, zároveň rozezněl hlásiče i v ostatních místnostech. Zvukový signál je však často tou jedinou reakcí, které jsou tyto detektory v případě hrozby schopny. Propojení může být jak drátové, tak bezdrátové.

Některé detektory slouží jen jako senzory a nasbíraná data odesílají do připojené ústředny, která je analyzuje, vyhodnotí a v případě odchylek od normálu spustí příslušná výstražná zařízení. 

Detektor kouře Regin

  • do všech prostor
  • k ústředně
  • napájen skrz ústřednu
  • drátové propojení

Nad čím se zamyslet při výběru detektoru do domácnosti?

Předem je dobré zvážit kolik místností v domácnosti máme a jak daleko jsou od sebe vzdáleny. Dále pak, zda nám stačí detektory upozorňující na nebezpečí jen lokálně nebo i na dálku prostřednictvím vzdálené komunikace. Autonomní detektory fungující jen jako siréna a vizuální alarm jsou nejlevnější variantou. Na hrozící nebezpečí upozorňují jen v dané místnosti, kde jsou nainstalovány, což může být v malém bytě dostačující, neboť zvukový alarm zaslechneme i ve vedlejší místnosti. Pokud jsme však mimo dům, nedostaneme o začínajícím požáru žádné zprávy a nemůžeme tak zabránit škodám. 

Do rodinného domu se určitě hodí více vzájemně propojených detektorů, aby byla zajištěna slyšitelnost alarmu ve všech patrech a místnostech. V takovém případě už není od věci propojené alarmy vybavit vzdálenou komunikací, která odešle informace o požáru do mobilního zařízení a umožní tak předejít větším škodám na majetku.

Detektor kouře Honeywell

  • na baterie
  • možnost bezdrátové komunikace
  • optický princip
  • světelná i zvuková singalizce
  • umístění na strop i stěnu
  • chrání celou rodinu

Jaké detektory do komerčních a dalších objektů?

Do velkých, ale i malých, komerčních objektů je určitě praktičtější instalovat komplexní požární poplachový systém sestávající z detektorů, ústředny či ústředen a poplašné a výstražné signalizace. Detektory do těchto systémů bývají dražší než autonomní detektory na bateriové napájení. Uplatnění najdou v komerčních a průmyslových objektech, nemocnicích, ale i na lodích, ve vlacích a v některých domácnostech. Detektory samy o sobě nedisponují zvukovou a vizuální signalizací, ale data odesílají do ústředny, která po jejich vyhodnocení spustí externí výstražná zařízení. Ústředna může zabezpečovat různé stupně ohrožení a kromě externích výstrah může ovládat složitější funkce, jako je evakuace osob a podobně.

Jak lze detektory k ústředně připojit?

Starším, ale stále užívaným způsobem zapojení je paralelní propojení, kdy ústředna zpracovává signál od několik detektorů zapojených za sebou. Takto zapojené detektory tvoří jednu zónu a v ústředně může být takových zón zapojeno více. Ústředna vnímá každou zónu jako jeden celek. Je schopna určit, která zóna indikuje začínající hrozbu, ale už nedokáže říci, jaký konkrétní detektor ji zaznamenal. Pokud nepotřebujeme znát konkrétní místo vzniku hrozby, bohatě nám tento systém postačí.

Dnešní systémy však nabízejí i možnost jasného rozpoznání, který detektor hrozbu zaznamenal. Ústředna stále monitoruje jednotlivé zóny, ale v každé zóně dokáže přesně určit detektor indikující nebezpečí. Každý detektor v systému získává vlastní číslo či adresu, aby byl na ústředně ihned určitelný. Tyto systémy jsou na pořízení většinou dražší, ale disponují i dalšími funkcemi, které starší, klasické systémy postrádají. Mezi tyto funkce patří například různé režimy citlivosti závislé na denní době, určení chyb v systému, grafické zobrazení detektorů na ústředně a další.

Ústředna detekce kouře Regin

  • k detektorům S65... a SDD...
  • připojení až 20 detektorů
  • dva výstupy externího alarmu
  • 3 LED diody
  • drátové zapojení

Kam detektor nejlépe umístit?

Nejčastějším umístěním detektorů je strop či stěna, kde mohou nejlépe zaznamenat stoupající kouř, který přirozeně stoupá vzhůru. Detektor je rovněž dobré umístit rovnou do místnosti s potenciálně hrozícím rizikem (kuchyně, dílny, kotelny apod.). Ale i umístění do spojovacích místností, jako jsou schodiště či chodby, přinese stejný výsledek, jen teoreticky o pár chvilek opožděn. Zároveň se zmenšuje pravděpodobnost falešného poplachu. Doporučenou místností pro instalaci detektoru kouře jsou ložnice, jelikož člověk ve spánku přichází o možnost cítit kouř a včas reagovat. Připevnění detektoru je převážně napevno pomocí šroubů.

Typy výstražné a poplašné signalizace

Klasickým způsobem signalizace je zvuková a vizuální výstraha ve formě hlasitého tónu a blikajícího světla. Některé detektory disponují možností ztlumení nebo dočasného ztišení pomocí tlačítka na krytu, což se hodí obzvlášť v případech falešných poplachů v místech, kde k nim může docházet poměrně často (např. v blízkosti kuchyně). Existují ale i poplašná zařízení s hmatovými upozorněními, vibračními polštářky, blesky či dálkovými výstražnými sluchátky, které jsou určené především pro rizikové skupiny starších lidí a neslyšících, kteří by se při obyčejném alarmu nemuseli probudit. U těchto skupiny také lépe fungují zvuky o nižší frekvenci.

Napájení detektorů

Detektory mohou být napájeny z centrálního poplašného systému nebo vyjímatelnými dobíjecími bateriemi. Centrální poplašné systémy velkých komerčních či průmyslových objektů jsou napájeny ze sítě ze záložní baterie, aby i v případě výpadku proudu systém nevypadl. Levnější autonomní detektory jsou často poháněny dobíjecími nebo jednorázovými bateriemi, které je nutné po čase vyměnit. Některé detektory v sobě mají baterii jen jako záložní zdroj při výpadku proudu. V případě slabé či vybité baterie detektory cvrlikají, aby upozornily na její výměnu. Doporučuje se baterii měnit alespoň jednou ročně.

Měl bych si pořídit detektor kouře domů?

Určitě ano. Zatímco komerční a další objekty mají přítomnost centrálního poplašného systému nařízenou vládou, u bytů a rodinných domů, především staršího datování, často záleží pouze na vůli majitele. Uvádí se, že riziko úmrtí při požáru klesá s přítomností funkčního detektoru kouře na polovinu. Instalaci detektoru důrazně doporučují i hasiči. I levný autonomní kouřový detektor může zachránit životy a ochránit majetek před škodou.

Za jak dlouho detektor kouře vyměnit?

Detektor kouře vydrží zhruba 8-10 let. Pak je lepší jej vyměnit za nový. Doporučuje se pravidelná kontrola a alespoň jednou ročně vyměnit baterie.

Co říká česká legislativa?

Nutnost mít v budově, bytě, domě detektor kouře je v české legislativě zakotvena od roku 2008. Jakákoliv novostavba či rekonstrukce vyžaduje pořízení a umístění autonomní detekce a signalizace. V případě bytů je nutné vybavit každou bytovou jednotku jedním detektorem kouře, který se umístí do té části bytu, kudy vede úniková cesta. Pokud je byt větší než 150 m2, nebo se jedná o mezonetový byt, je nutné jej vybavit ještě jedním detektorem vhodně umístěným.